V Evropské unii je všech 23 jazyků plnoprávných. Ani kdyby si tedy dokument nepřečetl jediný člověk, překladatelé ho zpracovat musí.
Ročně tak více než dvoutisícová armáda tlumočníků a překladatelů vyprodukuje 1,5 milionu stránek. Od letošního roku pak přibyly další tři jazyky: bulharština, rumunština a irština. Náklady a tuny stránek tak ještě narostou.
Eurokomisař pro mnohojazyčnost Leonard Orban ale přístup Unie hájí. "Je nesmírně důležité, aby si občané mohli vše přečíst ve své mateřštině. Je to zkrátka jejich právo," řekl v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Údaje za rok 2006
Právo na mateřštinu je přitom vůbec první směrnicí, kterou Unie kdy odsouhlasila. Dodnes nese hrdé číslo 1/1958.
Počet původních čtyř jazyků se ale od roku 1958 téměř zečtyřnásobil. "Nenazýval bych to jazykovým Babylonem. Evropa není v překladu ztracena," domnívá se optimisticky Orbán.
Jenže zkušenosti z denní praxe vypadají jinak.
Zřejmě vůbec nejproblematičtějším jazykem Unie je maltština, která má asi 300 tisíc rodilých mluvčí. Oficiální podoba maltštiny ale neexistuje, a tak si překladatelé museli sami vytvořit pravidla pro převody z jiných jazyků.
Když v roce 2004 Malta vstupovala do EU, dokonce se ani nemohla shodnout na názvu organizace, jejímž členem se stává.
Zatímco jedni navrhovali "Unjoni Ewropea", jiní trvali na výrazu "Ewropeja".
Malťanům ale výjimka, kdy překládali jen to podstatné, k 1. květnu skončila. Do konce roku 2008 je tak čeká stoh čítající na 80 tisíc stran. Tolik dokumentů totiž musela Malta převzít před vstupem do svého národního práva.
"Opravdu to nebude nic jednoduchého," zdůrazňuje eurokomisař.
Ani 23 jazyků ale nestačí k tomu, aby se dostalo na všechny občany EU a jejich mateřštinu. Například na Kypru žije na 300 tisíc Turků a ačkoliv je celý ostrov členem Unie, na turečtinu se nedostalo.
"Pokud podá Kypr příslušný návrh, bude se jím Evropská rada zabývat," krčí rameny Orban s tím, že jde o politický problém.
Tlumočnické kabiny jsou dnes přeplněné a rozpočet překladatelských služeb rok od roku roste. V nejbližší době se na tom nic nezmění.
"Evropské instituce zůstanou tím, čím vždy byly: nákladnou kakofonií zvuků," dodává jízlivě britský politik Jeffrey Titford.